Leonardo Barbosa (44), který žije v Kanadě téměř 10 let, z Pernambuca vždy připravoval brazilské jídlo doma. přistěhovalci.
Žije v Calgary v provincii Alberta na západě země. Našel však téměř všechny ingredience brazilské kuchyně, které potřeboval, kromě tradičního sušeného masa nebo hovězího jerky.
Produkt se podle něj nedal koupit nikde v Severní Americe.
Leonardo a jeho manželka Adriana Barbosa (42) se přestěhovali do Kanady, aby hledali lepší kvalitu života. On, agronom, byl obchodníkem v Recife a Adriana pracovala jako grafička.
Jazyk
Určitě, když dorazili do země, Adriana už ovládala angličtinu a šla do práce se svým bratrem, který se v zemi již stabilizoval. Leonardo neuměl ani slovo a šel do práce pytlovat brambory.
Postupně se naučil jazyk a dokázal vstoupit na trh. Až do roku 2016, kdy diagnóza změnila páru život. Adriana byla v 5. měsíci těhotenství, když se dozvěděla, že dítě má totální atrioventrikulární septum neboli TSVSD. Toto onemocnění je však charakterizováno malformací, která narušuje komunikaci mezi srdečními síněmi. Polovina dětí s tímto onemocněním má Downův syndrom.
Po první diagnóze testy potvrdily, že se dítě páru narodí s Downovým syndromem. „Byla to obrovská rána zpracovat to s tolika očekáváními,“ řekla Adriana.
Od toho dne Leonardo doprovázel svou ženu na všechny její lékařské schůzky – a bylo jich mnoho. Absence v práci způsobila, že dostal výpověď. Když se Oliver narodil, Leonardo zůstal doma a staral se o dítě, zatímco jeho žena pracovala.
A bylo to těsně před příchodem dalšího chladného období v Kanadě, když ležel v houpací síti, Leonardo dostal nápad riskovat recept, který by změnil historii rodiny. Osolil a pověsil dva kusy masa v kuchyni jejich bytu v Calgary.
"Když řekl, že to udělá tady, řekl jsem: 'Proboha, ten dům bude vonět." Myslela jsem jen na praktickou část,“ řekla Adriana. Leonardo naléhal se svou ženou. Říkal, že mu to moc chybí, že to udělá a že to půjde. Takže když bylo maso hotové, zavolali pár přátel na večeři. Leonardo si začal myslet, že možná stojí před obchodní příležitostí.
severovýchodní kasava
“Quando eles entraram ela [amiga] já sentiu o cheiro e ela disse: ‘eu conheço esse cheiro’. Embora eu coloquei macaxeira cozida na mesa e, quando eu trouxe a carne acebolada, ela nem esperou eu colocar na mesa, ela já foi colocando o garfo e tirando da própria panela. Aí ela botou na boca, fechou o olho, aí deu um sorriso. Assim sendo ela disse: ‘Onde foi que você conseguiu?’ Eu disse que tinha feito e ela falou: ‘Eu quero um quilo’.”
Když byla chuť masa schválena, Leonardo se rozhodl, že to stojí za to vyzkoušet. Před zahájením výroby jerky v Kanadě pak trvalo 13 měsíců vědeckého výzkumu a vývoje. Suché maso, jak se připravuje v Brazílii, nemůže být vyváženo do Severní Ameriky, protože není v souladu se zákony zemí.
Přestože výzkumný proces zahrnoval testy, analýzy, vše již bylo zdokumentováno a podpořeno kanadskou federální agenturou pro kontrolu potravin, CFIA. V té době říká, že vzhledem k tomu, že nic podobného sušenému masu neexistovalo, byl produkt analyzován podle nejpřísnějších pravidel kanadské legislativy.
„Použili nejpřísnější kritéria, která měli na rozsah produkce masa, protože pokud bychom splnili všechny nejpřísnější požadavky, byli bychom z technického/vědeckého hlediska v bezpečí,“ řekl Leonardo.
V poslední fázi testů chuť masa stále nebyla taková, jakou Leonardo chtěl. Cestou domů to byla píseň od Zé Ramalha, která dala Leonardovi sílu neklesat na duchu.
opravit chyby
„Zklamaně jsem nasedl do náklaďáku, vracel jsem se z továrny, a pak mi Zé Ramalho začal zpívat: 'Teď si vezmu náklaďák / znovu tě srazím na plachtu.' Pak jsem řekl: 'Wow, ale jsem vypadl, ale každý zápas je vyřazen člověku, vždy je další boj a ten člověk bojuje znovu, aby se pokusil o odvetu.' Tak jsem řekl: ‚Byli jsme vyřazeni, ale můžeme to překonat‘.
Leonardo se vrátil ke svému výzkumu, chybu opravil a podařilo se mu, aby sušené maso chutnalo stejně jako to, které jedl jako dítě v Brazílii.
„Celý problém s produktem je rozvinout chuť. Kus masa si jen tak nenasolíte a uděláte trhanec. Člověk jí sušené maso, není to proto, že by chtěl jíst dehydrované maso. Proto chce jíst chuť, která je zakořeněna v jeho DNA. Vyrostla na hovězí jerky. Nicméně kus masa, který chutná jako maso, které dělala její babička, které dělala její matka,“ řekl.
Olověná jídla
Dne 11. července 2018, se společností již registrovanou pod názvem Lead Foods, však Leonardo prodal první krabici sušeného masa s kanadskou federální kontrolní pečetí. „Ten, kdo to koupil, to dal na sociální sítě. Té noci jsem obdržel téměř 100 e-mailů z různých částí Kanady.
O několik dní později se však trhanec stal dostupným pro nákup online. Postupně se ve fyzických obchodech, jako jsou supermarkety a trhy, které prodávají latinské produkty, začalo prodávat sušené maso a dnes je v zemi 32 prodejních míst. S probíhající přítomností na kanadském trhu se Leonardo pustil do ještě odvážnějšího úspěchu: vstupu na americký trh.
Společnost má proto již připravenou online platformu k odeslání po celé zemi a Leonardo Casal má také seznam kamenných obchodů se zájmem o přeprodej sušeného masa.
Říká tedy, že v Kanadě již obdržel mnoho emotivních zpráv od Brazilců, kteří vyzkoušeli jeho sušené maso, a že nyní je řada na tom, aby produkt s příchutí severovýchodu dostal více Brazilců.
Děti
Assim sendo a empresa, em que trabalham cerca de 12 funcionários, permite que Leonardo tenha tempo para se dedicar ao filho, Oliver, 3. O menino mudou a história do casal, e Leonardo diz que ele é como uma luz.
„Dnes je to velmi šťastné dítě. Vyzařuje z něj radost, je nakažlivý. Nikdo to s ním nemyslí vážně."
Když si Leonardo vzpomene na začátek své cesty v zemi, je stále dojatý. „Přišel jsem sem bez angličtiny. Dnes jsem registrován u provinčního institutu agronomů a mám telefonické rozhovory s kontrolními pracovníky kanadské vlády a vlády USA. Jednám s vysoce postavenými lidmi, které jsem si v životě nepředstavoval. Pro imigranta, který sem přišel, aniž by mluvil anglicky, aniž by věděl, co se svým životem hodlá dělat, je to hodně.“
