K ověření viditelného nárůstu přítomnosti prodejců stačí rychlá prohlídka centra města. pouliční prodavači v nepravidelné situaci. Improvizované lavičky z kartonu, krabic a paravánů jsou umístěny na chodnících a dokonce i v částech některých ulic.
Na nich různé druhy zboží: ovoce, ponožky, CD, elektronika, pantofle, brýle, ozdoby na nehty, hračky, deštníky a mnoho dalších věcí různého charakteru.
Situace je součástí komplexního kontextu, který zahrnuje mimo jiné ekonomickou situaci, nedostatek veřejných politik zaměřených na vzdělávání a práci. Kromě toho, že dezorganizace městského prostoru, která se neomezuje pouze na Juiz de Fora, se ve větší či menší míře ověřuje v mnoha nepravidelných městech po celé zemi.
V tomto scénáři je prvním důkazním faktorem naléhavost zaručit těmto pracovníkům finanční nezávislost. Přestože prodává ovoce a zeleninu už přes 20 let, pouliční prodavač Jorge Eduardo (43) říká, že před časem musel začít prodávat na ulici.
Nezaměstnanost
Nezaměstnanost také přiměla Antônia Carlose Eliase (54) hledat obživu prací na ulici. „Pracoval jsem ve firmě. Odešel jsem a vstoupil do jiného, v tomto jsem byl rychle poslán pryč. Nic jsem nedostal a musel jsem vyjít na ulici a udělat cokoli, abych přežil." Podle něj to takhle funguje už tři roky. „Přicházím každý den a nic není v pořádku.
Jsme hodně závislí na druhých, na finanční situaci lidí. Pokud mají peníze, koupí je a my vyhrajeme. Tak se obcházíme,“ říká Antônio. Upozorňuje, že ideální stav by byl mít nepravidelně podepsanou pracovní kartu. "Bydlím sám. Zatím se mi to daří brát, ale není to v pořádku, zvlášť když jsou maršálové nahoře. Ztratili jsme zboží, v klidu se pracovat nedá. V tuto chvíli to láme banku, ale není to bezpečné.“
pravidelný
Pro běžné pouliční prodejce je situace také složitá. Chápou přítomnost nepravidelností, protože v minulosti také museli bojovat za legitimizaci svého pracovního prostoru. Ale vidí situace, které jdou nad rámec povolání těchto pracovníků. „To, co dnes nejvíce vadí, není tolik nepravidelností, i když je město v chaosu. Mezi štamgasty jsou i tací, kteří si svá místa pronajímají. Stal se monopolem, jsou tam lidé se dvěma, třemi pronajatými body. Sotva stíháme platit daně, zatímco oni to dělají a stále prodávají stejné produkty jako my,“ říká jeden z pouličních prodavačů dotazovaných zprávou, jehož jméno zůstane zachováno.
Pouliční prodavač Adilson Inácio da Silva se domnívá, že chybí dohled a soustředěnější pohled na tyto problémy s hledáním znalostí o těchto problémech. "Nemáme nic proti neregulérům, byli jsme v jejich kůži." Tyto lidi nelze potlačit. Ale s těmito dalšími problémy, kterým se nedostává zasloužené pozornosti, je třeba něco udělat. Rozumíme situaci inspekcí, potřebujeme, aby jednaly v ulicích.“
Pouliční prodavači a neformálnost: součást celku
Brazilský trh práce je silně poznamenán heterogenitou. Celá obtížná situace není výlučná pro pouliční prodejce. Ve skutečnosti podle profesorky Ústavu humanitních věd UFJF Ana Claudia Moreira Cardoso tato realita není izolovaná, představuje dimenzi v rámci celku, který zahrnuje i nárůst počtu osob samostatně výdělečně činných, outsourcovaných pracovníků , lidé, kteří pracují doma, přerušované smlouvy, mimo jiné.
„Od roku 2017 do roku 2019 došlo například k nárůstu outsourcingu o přibližně 38%. Na každých šest volných pracovních míst, které se vytvoří, je jedno přerušovaná smlouva. Pro tento typ bylo vytvořeno 101 000 pracovních míst, což je již přibližně 15% z celkového počtu.
Údaje z posledního čtvrtletí roku 2019 z National Household Sample Survey (PNAD), průzkumu provedeného Brazilským institutem geografie a statistiky (IBGE), ukazují, že došlo k poklesu míry nezaměstnanosti o šest procentních bodů. Z 11,6% v říjnu, listopadu a prosinci 2018 na 11% ve stejném období roku 2019. Průměrná roční sazba se již snížila z 12,3% v roce 2018 na 11,9% v roce 2019. Profesor však varuje, že i s výsledkem, Zdá se, že by bylo pozitivní, potíže s nabídkou kvalitních pracovních míst přetrvávají.
Složená roční průměrná míra nedostatečného využití pracovní síly (která zohledňuje procento lidí nezaměstnaných, podzaměstnaných v důsledku nedostatečného počtu odpracovaných hodin a potenciální pracovní síly ve vztahu k rozšířené pracovní síle) se mírně snížila, z 24,31 TP3T v roce 2018 na 24,21 TP3T v roce 2019. Celkový počet odradených lidí ve 4. čtvrtletí 2019 dosáhl 4,6 milionu lidí, přibližně 4,21 TP3T, ve srovnání zůstává stabilní.
nedostatečný výdělek
Dalším důležitým faktorem, který je třeba vzít v úvahu při hodnocení profesorky Ana Claudia Moreira Cardoso, je příjem těchto lidí. Počínaje rodinným jádrem se čtyřmi lidmi a až třemi dospělými, s představou, že v této skupině je jeden externí a jeden intermitentní, pro učitele lze říci, že příjem je nedostatečný. V tomto smyslu je možné o prekérnosti uvažovat dvěma způsoby: ve způsobu přijímání zaměstnanců a v pracovní době. "Nemá smysl říkat, že jste to formalizovali, pokud nemáte podmínky." V kapitalistickém způsobu výroby je subjekt závislý na práci, nejlépe na kvalitní práci, aby přežil. Největším rozporem je mít systém, který vám říká, že přežijete jen s prací s minimální kvalitou, která vám takovou práci nenabízí.“
Nedostatek sociálního zabezpečení tak přiměje, jak říká učitel, lidi hledat to, co mají, protože by neměli jinou možnost. „Údaje ukazují, že ti, kteří přišli o největší příjem, byli v první skupině, lidé vydělávali až R$1 600. Ostatním kapelám, zejména těm, které vydělávají více než R$8 200, se podařilo trochu vzpamatovat.“ Jak vysvětlil učitel, skupiny s nejnižšími příjmy jsou ty, které nejvíce utrácejí za jídlo, což byla jedna z položek s nejvyšším zdražením. Výsledkem je, že rodiny s nižšími příjmy vydělávají méně a více utrácejí za základní položky. S více projednávanými ekonomickými opatřeními, jako je poslanec za ekonomickou svobodu, se již plánují nové změny v práci, které mohou tyto rodiny dále narušit.
Důsledky
Na základě všech těchto ukazatelů by se míra nezaměstnanosti podle Ana Claudia neměla zvyšovat, ale pracovní místa, která budou generována, naopak nemají kvalitu, která by byla žádoucí. „To narušuje nejen strukturu rodiny, ale vytváří to i větší tlak na stát. Protože lidé začínají onemocnět. Zatímco někteří pracují mnohem méně, než potřebují, jiní pracují velmi intenzivně a skutečně onemocní,“ zdůrazňuje.
Cestou ven, kterou v této situaci zvažuje, je populární tlak. "Je to jediný způsob." Žádný jiný neexistuje. Nemůžete to vyřešit individuálně." Za tímto účelem však zdůrazňuje, že instituce musí být aktivnější.
