Energetická platforma byla letos aktualizována a v posledních aukcích zvítězily čtyři elektrárny. Všechny používají vodu k chlazení systému.
Prostřednictvím Platformy je možné pozorovat, že tři z nich elektrárny přidány v této aktualizaci jsou místa, kde kvantitativní vodní bilance. Kapacita vodních útvarů je proto již znepokojivá, kritická nebo velmi kritická.
Energie a životní prostředí
Energetická platforma je iniciativou Institutu energetiky a životního prostředí (IEMA) s cílem systematizace. I když jde o integraci informací o termoelektrárnách (UTE) vyrábějících elektřinu v Brazílii.
„Platforma rostlin vám umožňuje vizualizovat, jak jsou UTE rozmístěny na území, a pozorovat regiony, kde se dopady rostlin mohou kumulovat a generovat tak potenciálně významná rizika,“ říká Vinicius de Sousa z IEMA.
Jeho prostřednictvím je možné na mapě lokalizovat jednotlivé závody spolu s informacemi obsahujícími technické detaily každého projektu, ukazatele spotřeby vody a roční výroby elektřiny.
Provádění tohoto typu monitorování bude stále důležitější, protože termoelektřina nabývá na významu v odvětví elektřiny. To lze pozorovat analýzou kontrahování elektráren v aukcích poslední generace, kterých se nové UTE účastnily.
Od prosince 2017 do dnešního dne pochází 561 TP3T energie nasmlouvané v aukcích z termoelektráren na zemní plyn. Na vodní elektrárny naopak připadlo méně než 2%. To může naznačovat, že v příštích letech nahradí plynové tepelné elektrárny hydroelektřinu jako hlavní zdroj expanze dodávek elektřiny v zemi.
Zemní plyn v kombinovaném cyklu
V tomto scénáři je nezbytné, aby posouzení kumulativních sociálně-environmentálních dopadů těchto elektráren bylo řádně zohledněno v jejich lokačním plánování. Čtyři nedávno přidané elektrárny využívají zemní plyn jako palivo v kombinovaném cyklu. Proto využívá teplo z výstupu první turbíny k výrobě více energie a jako chladicí systém má mokrou věž.
Platforma také představuje schéma vysvětlující, jak funguje termoelektrická přeměna a její chlazení, které může být pomocí vody nebo vzduchu. Pochopení těchto systémů je důležité pro určení, kolik vody budou rostliny spotřebovávat, což přímo ovlivňuje dostupnost zdroje na místě.
Podle Organizace spojených národů (OSN) by měl mít člověk přístup k 20 litrům vody denně. Například pomocí informací dostupných na energetické platformě je možné odhadnout, že UTE Marlim Azul spotřebuje kolem 78 litrů vody za sekundu (l/s). V obci Macaé, kde se tato elektrárna nachází, jsou již umístěny dvě další termoelektrárny, které dohromady spotřebují kolem 150 l/s.
S provozem nového závodu tak bude termoelektřina v obci zodpovědná za téměř 230 l/s. I když to odpovídá 551 TP3T veškeré vody spotřebované v Macaé, podle údajů Národní agentury pro vodu (ANA).
Přestože má kraj vodní bilanci (kapacitu místních vodních útvarů) považovanou za vyhovující, je důležité zvážit, zda alokace tak významné části jeho vodních zdrojů. Stručně řečeno, použití v termoelektrárnách má pro obec smysl, vzhledem k existenci jiných využití, která mohou být prioritou.
